vaclavbestak

Na Březové Hory přišel jako mladý muž, který psal diplomovou práci o historii horníků na Příbramsku v době 2. světové války. Vznikající hornické muzeum se mu stalo osudovým, nastoupil do něj hned po státnicích coby řadový historik, nakonec v něm strávil přes 40 let jako zaměstnanec, z toho 25 let jako ředitel.

Hornické muzeum si letos připomíná jedno důležité výročí. 8. května 1875 bylo na dole Vojtěch dosaženo jednoho kilometru svislé hloubky za pomoci jediného těžního lana.

Druhé výročí se váže k druhé světové válce, v těchto dnech je to 75 let od té doby, kdy skončila. V době, kdy Evropa již oslavovala mír, došlo na Příbramsku ve dnech 11.–12. května k dramatickým událostem.

„Bavilo mě se koukat přes hledáček. Nesměl jsem fotit, protože to bylo na film a ten něco stál, takže jsem si jenom kroutil objektivem a to se mi hrozně líbilo,“ vzpomíná, jak se mu na gymnáziu dostala do rukou spolužákova Praktika.

Zároveň choval hady a chtěl se podívat do jejich domoviny. Tam na něho dýchlo kouzlo tropů. A od té doby, dnes už více než 15 let, se věnuje focení zvířat, za kterými podnikl přes 40 expedic do tropů po celém světě.

Jeho fotografie dobývají české a zahraniční časopisy, ale i mezinárodní soutěže. Takový úspěch ale něco stojí. „Trpělivost a ochotu přijmout to, ze věci nejdou tak, jak si je naplánujete,“ říká.

Je součástí fenoménu, na který může být Česko opravdu hrdé. „V našich školách se rozvíjí žáci jako umělci, ale zároveň se kultivují jako uměnímilovní jedinci a znalé publikum,“ říká.

Řeč je o zuškách, tedy základních uměleckých školách. V Česku jich je téměř tisíc a ona je ředitelkou jedné z nich – té příbramské. Do jejího vedení se dostala v roce 2005 a za patnáct let z ní vytvořila etablovanou a respektovanou instituci, která je vidět v Příbrami i mimo ni.

Mimo to hraje na klavír a zpívá ve skupinách – některé z nich byste podle názvu na ředitelku základní umělecké školy ani netipovali.

Stará se o náš nejdůležitější smysl. Právě díky zraku vnímáme až 80 % všechn informací o světě kolem nás.

Začínal jako lékař na dětské oční ambulanci. Svůj profesní život spojil s Příbramí a příbramskou nemocnicí – a pod jeho vedením se ze zdejšího očního oddělení stalo špičkové pracoviště srovnatelné s jinými v Evropě.

„Je to především tím, co tady vybudoval za ty desítky let. On nastvil laťku v kvalitě hodně vysoko,“ říká o něm současný primář tohoto oddělení a jeho syn Radek.

Michal Bodnár, oftalmolog a emeritní primář, byl lednovým hostem pořadu Z profilu.

Jeho první betlémy vznikly hluboko pod zemí. Do Příbrami ho totiž přivedla práce v uranových dolech. A podobně jako havíři před stovkami let, i on začal z dlouhé chvíle vyřezávat.

Na rozdíl od svých kolegů prý ještě žádnou figurku nevyhodil, i když se mu některá nepovede. „Hlavně ženské moc neumím, vypadají jako čarodějnice. Nejlíp mi jdou vousatí chlapi, jako jsem já,“ říká.

I díky němu má Příbram na mapě českého a slovenského betlémářství stále svoje důležité místo. A i díky němu zde tato tradice stále žije, i když, jak sám říká, nových betlémářů moc nepřibývá, mladí lidé o to nemají zájem.

Řezbář a taky starosta spolku Příbramští betlémáři byl hostem předvánočního dílu pořadu Z profilu.

„Svět medicíny je běh na dlouhou trať, svět médií je svět rychlého úspěchu i neúspěchu,“ říká muž, který jednou aktivitou odpočívá od druhé.

Na stomatologii se dostal, i když nechtěl. A přestože tehdejšímu děkanovi lékařské fakulty napsal, že radši půjde na vojnu, než aby byl zubařem, je dnes špičkou tohoto oboru.

Do toho ještě úspěšně přednáší, podniká a sportuje. „Budujeme vyspělou komunistickou společnost, že budeme mít všichni dobře, a lžeme si do kapsy,“ říká třicet let po revoluci.

Zubní lékař, stomatochirurg, prezident České stomatologické komory, vysokoškolský pedagog, podnikatel, moderátor a scenárista – a taky absolvent Gymnázia Příbram – byl hostem pořadu Z profilu.

„Čím víc jsem pořádně nikam nezapadala, tím víc jsem toužila být jako ostatní“ přiznává. Vyrůstala v Příbrami v době normalizace. A v mnohém se odlišovala. 

Dětství považuje za svůj hluboko zakopaný, drahocenný poklad, který ale střeží krvelační kostlivci, upíři, plynové komory, učitelky, okresní tajemníci a Miloš Frýba.

Když ale všechny nástrahy takové výpravy překoná, vznikají z toho úspěšné knihy a někdy i veleúspěšné divadelní hry – jejichž reprízy se počítají ve stovkách.

Spisovatelka, básnířka, vystudovaná právnička Irena Dousková byla hostem pořadu Z profilu.

„Jsme stejní jako lidé ve středověku, máme rádi stručný a výstižný text a hodně názorných obrázků,“ říká popularizátorka příbramské historie.

Už deset let vede příbramský archiv a ze své pozice ukazuje, že za spisy a dokumenty se nacházejí zajímavé lidské příběhy, o kterých píše a přednáší.

Považuje se za velkou patriotku a díky svému nadšení dokázala neuvěřitelným způsobem rozšířit počet zájemců o regionální historii.

Historička a spisovatelka Věra Smolová zahájila druhou sezónu pořadu Z profilu.

„Mám takové prokletí, hraju buď záporňáky, nebo blbce,“ říká. V příbramském divadle takových rolí ztvárnil přes dvacet. Teď z něj po pěti letech odchází.

Jako šestnáctiletý poprvé režíroval divadelní hru, přesto se cítí být více hercem. Jeho velkou láskou, a tu zdědil po rodičích, je amatérské divadlo.

Sám sebe nazývá „výjimečným rebelem“ – a má pravdu. Nocí strávenou v britské policejní cele se nemůže pochlubit kdejaký průměrný buřič.

Herec a režisér Filip Müller byl posledním předprázdninovým hostem pořadu Z profilu.

Nejkrásnější na světě. Tak mohla sama o sobě mluvit, když před pěti lety vyhrála světové finále nejprestižnější soutěže mladých modelek. Její povaha jí to ale nedovolila, sama říká, že ji „občas unavuje, nechávat se soudit podle zevnějšku.“

Přesto jí tohle vítězství otevřelo dveře do světového modelingu. Nemá ale problém vyrazit pod stan a hodně času tráví v teplácích, přiznává. Je jí teprve devatenáct let a příští týden ji čeká maturita.

Barbora Podzimková, vítězka soutěže Elite Model Look a zatím ještě studentka Gymnázia Příbram, byla osmým hostem pořadu Z profilu.