3. série

„Moje maminka plakala, když jsem řekla, že chci dělat divadlo,“ vzpomíná na své herecké začátky. 

Její maminka byla herečka, stejně jako maminka. Dědeček byl dramaturgem Národního divadla. Možná právě proto, že všichni byli z takovéto divadelní rodiny, tušili, co taková práce bude jednou obnášet. 

Narodila se v Praze, ale vyrůstala v Mostě, kde začala její cesta k herecké kariéře. Letos je to už deset let, co je uměleckou členkou Divadla Antonína Dvořáka Příbram a ztvárnila tu téměř třicet rolí.

Hostem pořadu byla herečka a také fotografka Anna Fixová.

„Mám radost z toho, když vidím návštěvníky, kteří vyjdou z expozice, jdou do kavárny, vrátí se na druhý prohlídkový okruh, pak jdou do parku a stráví tam třeba celý den,“ říká.

Mluví o krásném renesančním zámku Březnice, který je zatím stále bez návštěvníků. My vás přesto zveme k jeho prohlídce a možná se toho dozvíte mnohem více než při běžné návštěvě.

Hostem pořadu Z profilu byl kastelán státního zámku Březnice, Robert Barták.

„Dobrý není dost dobrý,“ řekl svým kolegům, když se stal šéfredaktorem redakce sportu České televize. Nechybělo moc a možná by se věnoval fyzice nebo informatice. 

Narodil se v Příbrami, kde také působil jako hokejista v HC Příbram. Jeho nadšení pro astronomii ho zavedlo na matematicko-fyzikální fakultu. V rámci jedné brigády měl pro redakci sportu připravit databázový systém. V této redakci už zůstal, i když v jiné roli.

V roli sportovního novináře a komentátora, moderátora a scenáristy, spoluzakladatele sportovního kanálu České televize a zmíněného šéfredaktora.

„Indie zřejmě vždycky byla zemí extrémů. Na jedné ulici vedle sebe žijí bohatí i velmi chudí lidé. Nic se v Indii neschovává. Život v jeho kráse i v jeho bídě na dosah ruky. To je to, co mě na Indii nejvíc fascinuje,“ říká člověk, který Indii zná jako málokdo jiný.

Poprvé se do druhé nejlidnatější země světa podíval před 25 lety a od té doby se tam pravidelně a rád vrací.

Dnes je uznávaným indologem, zástupcem ředitele Ústavu asijských studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, autorem několika publikací a také absolventem příbramského gymnázia.

„Nebyl to nějaký dogmatik, který by někomu nutil, v co má věřit nebo jak se má na věci dívat,“ vzpomíná na svého dědečka, nejdéle sloužícího faráře Církve československé husitské.

Vydala se v jeho stopách a vystudovala teologii. Založila komorní sbor, působila v Konferenci evropských církví. Teď sama vyučuje na Univerzitě Karlově a dodnes se vrací do Příbrami – právě do březohorského Sboru Mistra Jakoubka ze Stříbra, kde vlastně celá její cesta začala.